Proč kolabuje bankovní sektor aneb zažíváme Minsky moment?

Člověk by musel žít v jeskyni mimo civilizaci, aby si nevšiml, že spousta západních bank se zdánlivě rázem ocitla na pokraji bankrotu, nebo alespoň v ekonomických problémech. Jak je to možné a kdo je vlastně viníkem?

Chyba systému

Odpověď bohužel není jasná a viníků je více. Ve zkratce jde o důsledek centrálních nařízení, špatného řízení tržních rizik a velkého morálního hazardu. V dnešním světě jsou banky nucené regulačními orgány vlastnit objem vysoce kvalitních likvidních aktiv (HQLA) alespoň v takové výši, aby pokryly stresový odliv vkladů po dobu 30 dnů. A co jsou taková aktiva? Rezervy v centrální bance, státní dluhopisy, ale do jisté míry i podnikové dluhopisy. Jednoduše řečeno banky musí mít v zásobě tolik peněz, kolik by vystačilo na vyplacení většího množství klientů, kteří se v jednom měsíci rozhodnou odejít.

Prudký nárůst inflace po covidu vedl Fed a ostatní centrální banky k tomu, aby s inflací začaly bojovat jediným způsobem, který umí – zvyšováním úrokové sazby. To ale způsobuje problém bankám, jelikož ceny dluhopisů se pohybují v opačném směru než úrokové sazby.

Dluhopis slibuje vyplatit každý rok pevnou částku výměnou za to, že ho nakoupíte za pevnou cenu. Pokud dluhopis stojí tisíc korun a „kupónová sazba“ je 3 %, pak emitent dluhopisu – ministerstvo financí v případě státních dluhopisů – platí držiteli dluhopisu každý rok 30 korun. Pokud se úrokové sazby zvýší, řekněme na 5 %, pak tento dluhopis nelze prodat za jeho nominální hodnotu tisíc korun, jelikož aktuální cena dluhopisu vychází z tržní hodnoty úrokové sazby. Zjednodušeně – zvyšováním úrokové míry klesá hodnota starých fixních dluhopisů, které musí povinně banky držet.

Chyba bank

Banky jsou následně nuceny tyto dluhopisy a další aktiva prodávat se ztrátou v rámci výběrů, a tak svoji „nerealizovanou“ ztrátu realizují. Stačí chvilka paniky a banka je rázem nesolventní.

Zde začíná vina samotných bank. Banky se totiž mají vůči těmto položkám zajistit pomocí úrokových swapů. Jde o relativně složitý proces, u kterého není třeba zacházet do detailů. Některé banky se proti riziku zvyšování úrokových sazeb ale vůbec nepojistily. Jako například Silicon Valley Bank (SVB), která celou vlnu kolapsů začala. Je těžké odhadovat, zda jde o čistou hloupost a neznalost ze strany bank nebo o morální hazard, kdy se v době růstu nechtějí vystavovat ztrátě za placení jištění a spoléhají na to, že v případě problému je stát vyplatí. Což, jak se ukázalo, se naštěstí nestalo, a rok 2008 se neopakuje.

To znamená, že SVB nepoužívala základní postupy řízení rizik a vystavovala své investory a vkladatele obrovskému riziku a nese tedy plnou odpovědnost.

Ačkoliv jištění může jednotlivým bankám pomoci, někdo jiný se logicky musí ocitnout na konci ztrátového obchodu. A tak pokles hodnoty dluhopisů má stále vliv na solventnost celého systému.

Centrální banky v čele s tou americkou nyní stojí před těžkým rozhodnutím. Mohou dál bojovat proti inflaci, a tím škodit bankám, nebo úrokové sazby už nezvedat a riskovat ustálení vysoké inflace.

Příčin dnešní bankovní krize je tedy vícero. Tou hlavní je zákonná povinnost bank držet vysoce likvidní aktiva, která ale mají tendence ztrácet na hodnotě při růstu úrokové míry. To dohromady s morálním hazardem spousty bank po dekádě téměř nulových úrokových měr a přepálené post-covidové ekonomiky vedlo k super rizikovým bankovním portfoliím a dnešním kolapsům. Svět se po 15 letech opět dívá po alternativách. První bankovní krize dala vzniknout Bitcoinu, třeba ta dnešní, druhá, povede k jeho pochopení.

Kryštof Jelínek, Altlift

Kryštof Jelínek má na starosti business development a investors relations ve společnosti Altlift. Kromě obchodu patří mezi jeho specializace DLT gaming a knowledge management.